Červenec 2007

P!NK životopis

14. července 2007 v 22:32 | Kamča |  P!NK
PINK

Zpěvačka

Datum narození:08.09.1979
Místo narození:Doylestown, Pennsylvania, USA
Znamení: Panna Životopis:
Pink se skutečně jmenuje Alecia Moore. Narodila se Jamesovi a Judy Moorovým. Zatímco vyrůstala ve Philadephii, její otec hrál na kytaru písně od Roberta Dylana a Dona McLeana, což sloužilo jako inspirace pro začátek její hudební kariéry. Mladá Pink si velmi zamilovala hudbu a pokud nemusela mluvit, tak raději zpívala. Ráda chodila do Philly klubu místo, které jí umožnilo vyjádřit sama sebe zpěvem a tancem. Ve třinácti se seznámila s populárním tanečníkem z Philly klubu, se kterým začala tancovat a zpívat s jeho rapovou kapelou "Schools of Thought".

Ve čtrnácti složila svou první píseň. Psaním písní vyjadřovala své pocity, které získala během svého dětství a dospívání. Každý pátek večer navštěvovala klub Fever, kde zažila svých 5 minut slávy. Když jí některé vystoupení nevyšla, tak dokázala využít těchto negativních zkušeností jako palivo své ctižádosti.

Jeden pátek se v klubu zastavil obchodní zástupce z MCA Records, který hledal někoho, aby zaplnil místo v nové R&B-kapele. Písně Pink se mu zalíbili a požádal ji, aby se zúčastnila konkursu do skupiny s názvem Basic Instinct. Pink měla však pocit, že do skupiny nezapadá. Basic Instinct byl pro Pink jen přechodná záležitost. Další skupina, kde se Pink objevila, byla Choice. Přesto nedokázala v žádné skupině zapadnout, nejlépe se cítí jako sólová zpěvačka.

Jednoho dne se Pink zeptal Darryl Simmons, zda by pro něj něco nenapsala. Ona souhlasila a tím začala její vlastní kariéra.

Její debutové album "Can't Take Me Home" vytvořila na jaře 2000. Hned po uvedení se album stalo velmi oblíbené a získalo si samou chválu. První singl "There You Go", se ihned po uvedení dostal do TOP 40 nejhranějších singlů v USA.

Druhý singl "Most Girls", slavil stejné úspěchy jako jeho předchůdce, jestli ne více. Pink je díky svému temperamentu nazývána novodobou Madonnou.

Své druhé album s názvem "M!ssundaztood" vydala v roce 2001.
Odtud pochází velký hit Get the party started, který dostal cenu Grammy.

2004 Pink vydává další album Try this, tohle album se tak neuchytilo, protože je více rockovější, její styl. I když bylo celé album spíše pro rockovější fanoušky, uchytilo se několik hitů, jako je např God is a DJ, nebo Trouble. Na tohle CD navazovalo turné po celé Evropě(Try this tour 2004), kde poprvé také navštívila Českou republiku a své české fanoušky podstila v Sazce Areně.

Pink si dala delší pauzu a zničeho nic oznámila že se bude vdávat se svým přítelem Careyem Hartem. Seznámila se s ním na motokrosových závodech, pár byl velmi chaotický pořád se rozcházel. Až najednou Pink požádala Careyho o ruku, také na motokrosových závodech, kde s před 5 lety setkali, Hart příjmul, a 7. ledna 2006 se odehrála na kostarické pláži svatba.

Téhož roku neskončila, vydala album I'm not dead odkud pochází singl Stupid girls který uráží všechny namyšlené fifleny typu Paris Hilton, či Jessica Simpson. Od této doby je Pink Paris úhlavní nepřítelnkýní! Velkým hitem to neskončilo, potom následoval neméně úspěšný hit Who knew, či U+Ur Hand, Nobody knows. P!nk udělala už své druhé velké turné po Evropě(I'm not dead tour 2006), kde také už po druhé zaprouzdala i do Prahy. Po dlouhém tour navazovalo tour s Justinem Timberlake a také tour v Austrálii. Po vyčerpávájicích koncertech P!nk natočila dva videoklipy, Leave me alone(I'm lonely) a provokujécé Dear Mr. President, která byla zakázána v amerických rádii, jako provokace Georga Bushe. 15.dubna 2007 bylo i v České republice vydáno DVD Live from Wembley, zdomunteváno z koncertu z Anglického Wembley.
Family Portrait - Sims 2

oblíbené odkazíky :-))

14. července 2007 v 22:30 | Kamča
www.i4youforever.blog.cz -tento blog je taky super!
http://klarush.blog.cz/ - fakticky ůžasnej blogis!
www.kacorin-superblog.blog.cz -tento blogis taky nevypadá špatně!
http://pinkmoore.blog.cz/ -super blogis o P!NK!
www.misishka.blog.cz -na první pohled obyčejnej blog, ale jinak good!

TEXTY Písniček-EWA FARNÁ

14. července 2007 v 22:11 | Kamča |  Ewa Farná

Texty Písniček Ewy Farné

Měls mě vůbec rád

1. Zavolá nebo přijde.
Prostě řek: " Jak to vyjde ."
Doufám, že jsi sám.
Svůj klid neovládám.
2. Zmizela i moje víra,
na lásku se přece neumírá.
Tak dál se ptám,
proč tě nezajímám ?
Na strach se nevymlouvám
úsměv, ten předem vzdám.
R: Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát,
tak měl´s mě vůbec rád - aspoň trochu rád ?
3. Zavolá nebo přijde,
Prostě řek: "Snad mi to tak vyjde. "
Doufám, že jsi sám.
Svůj klid neovládám.
Na strach se nevymlouvám,
úsměv, ten předem vzdám.
R: Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát.
Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát:
" Měl´s mě vůbec rád, prostě rád, někdy rád ?"
Zavolá nebo přijde....
Tak měl´s mě vůbec rád?
To nedovolím!
Vím, že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát...
2x Měl´s mě vůbec rád ?

Zapadlej krám

1. Snad možná zítra já nebudu stejná,
už nechci být dál obyčejná.
Jsou večery delší,
já dospělejší než ostatním může se zdát.

Jsem kapkou v moři,
co hráze boří
a devátou vlnou se tváří.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá....
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc - chci ve výškách se líbat.

2. Den líně snídá, čas dál si běží,
já dnešnímu ránu nevěřím.
Že pro pár kouzel, svět neprobouzel....
A tak v dešti mám sama stát.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá....
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc - chci ve výškách se líbat.

Stejný stín, stejný splín, stejný smích já v sobě mám.
Nejsi tím, kdo mámin klín v téhle době nehledá.

Už možná zítra já nebudu stejná,
snad možná zítra neobyčejná - chci se stát.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám ?
Dnes už neotvírám, neotvírám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc chci ve výškách se líbat.
když svítá....
Pády nespočítám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc - chci ve výškách se líbat.

Kočka na rozpálený střeše

Tak pojď dnes se mnou bloudit po střechách.
Až se tma s nocí sejde, o nic víc přece nejde.
Osm ztrát se vleče v zádech každičké z nás.

Pohled můj, ten děsí i strach.
A kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Tak pojď!

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Obdiv tvůj, ten nosím na tlapkách.
Kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, že hodina koček už odbíjí.

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Rec: Pohled můj, ten děsí i strach.
A kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Víš proč?

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Bez tebe to zkouším

1. Možná můžu s tebou být
Možná už víš jak mě necháš jít
Dál se skrývám než mě zapálíš
Tobě se bráním co mě čeká víš

R: Já bez tebe to zkouším
A v hlavě slova míchám
Když s tebou volně dýchám
Tak proč to znovu zkouším
Sama být

2. Někdy můžu se s tebou bát
I když říkáš jak máš mě rád
Možná se spálím ty mě zachráníš
Stoupáme vzhůru nebo padáme níž

R: Bez tebe to zkouším
A v hlavě slova míchám
Když s tebou volně dýchám
Tak proč to sama zkouším
Když vím už co mě pálí
Proč to sama zkouším
Když chci s tebou být

Já bez tebe to zkouším
Tak proč to znovu zkouším
Sama být

Klam

Otáčím další list
knihy, kterou musím číst
Proč málo není víc
a proč v slzách končí
loučení
dospělých

Jak máme, máme žít
kterou cestou a kam jít,
tak prázdný je ten sen
Proč se lidi trápí
závistí
každý den

Proč jsou hádky, proč ten klam
Ve svých lžích je každý sám
Když jsou sliby jen slíbené
Zůstaneš sám…

Víkend


1.
Víkend město dobývá
už právě chvíli.
zvykem to moc nebývá,
ztrácím síly.
Je to tímhle obdobím,
když si hraju, nezlobím.
Kdo víc než já to může znát?

R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám ?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman!
No tak vyleť ven, zachraň tisíce jmen.

2. Samota už neletí,
známá zpráva.
Naše párty století
už s náma mává.
Je to smíchem v ovzduší,
že nám nuda nesluší
a, kámo, dál už znáš to!

R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám ?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman!
No tak vyleť ven, zachraň tisíce jmen.

Za oponou iluzí schovávám se dál,
i když víkend odchází, já vím, že stojíš opodál.

R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman,
no tak vyleť ven jako superman!
Tak vyleť ven jako superman, zachraň tisíce jmen!

Zavři oči

Tolikrát
slyším, že se neztratím
prý se nemám čeho bát

Tolikrát
koukám dírkou klíčovou
co se všechno může stát

Všechno je,
všechno je stejné
prej, že to dál takhle nejde
na "velké" věci si přivykám

R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.

Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám

… a taky pospíchám!
na na na na na na na ….

Tak se ptám
proč se hází na zdi hrách,
když hru s časem musím hrát

Jak se znám
ze spaní prý povídám,
někdy k našim utíkám

Všechno je ,
všechno je stejné
prej, že to dál takhle nejde
na "velké" věci si přivykám


R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.

Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám


Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.

Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám

… tak něco si přej!


Noc se už ztrácí
buděj se ptáci
končí můj vysněný sen
stát jen za dveřmi
se nevyplácí
úraz je víc než jistej J

něco si přej !
na na na na na na na ….
tak jen si přej!
na na na na na na na ….


R: Zavři oči a pojď dál
všude kam se podívám
vidím dveře
chci vstoupit tam.

Zavři oči nejsi sám
únikovou cestu znám
spoustu klíčů
už v dlani mám

… a někam pospíchám

Jak motýl

Nejsou vždy příjemné
sny co se zdaj
Někdy tak záhadně
v myšlenkách spěchám
pod polštář své lži schovám
když utíkám ( "za čím ?" )

Utíkám od-někud a nevím kam
někdy tak vzdálená,
vzdálená se zdám
Do sebe schoulená jsem
jsem nevinná ( "zatím" )

Ticho vkrádá se tmou
a já se ptám ….

R: Jak motýl toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám

Denníky skrývají
věty s otázkou
Hádky i smíření
stránku za stránkou
Prý velké holky jak já,
už nepláčou

Ticho vkrádá se tmou
a já se ptám ….

R: Jak motýl toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám
- - -
R 2x: Toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám

L.á.s.k.a

Až náhodou,
až náhodou
se sejdem

Počítej s tím,
počítej s tím
co přijde

Jeden z nás dvou,
jeden z nás dvou
ne-tuší

A z velkých slov,
a z velkých slov
jen prší

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
vím co chceš teď říct,
že bude všechno jinačí

R: Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk !
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
Nehledej důvod
víc ani ťuk
eL -Á -eS - Ká - A
není žádná hra.

Přihořívá
děláš , že ne-máš zájem

si prostě TEN
i po slepu
se najdem

Počítej s tím,
počítej s tím
co přijde

Až náhodou
až náhodou
se sejdem

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
chtěla bych ti říct,
že ty si ze všech nejlepší



R: Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk !
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
nehledej důvod
Víc ani ťuk
eL -Á -eS - Ká - A
To jsem prostě já

Tak to jsem já
Tak to jsem já
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
eL -Á -eS - Ká - A
To jsem prostě já
Jé é
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk …
chci ti právě říct,
že si správnej kluk

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
chtěla bych ti říct,
že ty si ze všech nejlepší

R: Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk
Svět se roztočí
ve tvém náručí

Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
Nehledej důvod
Víc ani ťuk
eL -Á -eS - Ká - A
To jsem prostě já

a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
chci ti právě říct,
že si správnej kluk !
Tak to jsem já
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
eL -Á -eS - Ká - A
To jsem prostě já

Nebojím se!

Den zavřel brány a hodný holky spí.
Ten, kdo se brání, čeká až se rozední.
Mezitím v koutě do ráje zvou tě jít
na sněžné poutě, tou cestou ze všech posledních.
V zádech cítím chladný pohled, hledá si svůj cíl,
v útrobách měst vyčkává až strachem vzdám se všech svých sil.

R: Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.

Ode zdi ke zdi jdou kroky, co hlídaj mý...
neslyší na soucit, jsou oporou pro sny matoucí.
Křičí STOP! Jsem poznání !
STOP! Co tě ochrání !
STOP!
Ty bojíš se rán, když nesměle cítí se pekelní andělé.

R: Nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.

Vím, co zná můra, když zbloudí.
Smotá do záclon svý touhy pouhý - kouzlí ...
Já vím, že nejsou zlý.

R: Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám, chci odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.

Jen spát

1. V dálkách, kde mi láska dává křídla.
Tam v těch dálkách, co chci, může se i stát.
Zatím víc než tuším, že můj budík vstává.
Zase mám se snů vzdát, když já chci spát!

R: Od snů se neodchází.
Měl bys to ránu říct, že já
od svých snů neodcházím.
Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 2x


2. V dálkách, kde mi lítat nezabrání.
Tam v těch dálkách, co chci já se vyplní.
Přesto vím, že budík jedno moje přání
nesplní a s ránem zazvoní.

R: Od snů se neodchází.
Měl bys to ránu říct, že já
od svých snů neodcházím.
Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 4x

Tam gdzie ty...

Rzucamy tyle słów
Że nie uniesie wiatr
By echem o nich grać
Pal sześć...
Zwodzonych uczuć most
Po którym przyszło iść
I suchą stopą przejść
Na "cześć"
Czy do głuchych rozmów niesłownych
Szczęście nam dopisze
Znów treść?

R:
W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...

Ty mówisz - nie ma co...
Bo z tysiącami spraw
Do ładu musisz dojść
Więc idź!
Zwodzonych uczuć most
Na brzegach naszych serc
Podnosi w górę czas i ty...
Czy do białych kopert z daleka
Szczęście mi dopisze
Twój list?

R:
W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...

Czy do dróg co jeszcze przede mną
szczęście mi dopisze
twój ślad ?

W tę przeklętą noc
Czekam na nadziei głos
Wiem, że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...
że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...
że przyjdzie taki czas
Gdy zawołasz mnie
I znów będę już tylko tam,
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...
Tam gdzie ty...

KONEC

Něco o Ewě Farné

14. července 2007 v 22:03 | Kamča |  Ewa Farná

O Ewě

Narozena: 12. 8. 1993, Třinec
Oblíbená hudba: Kelly Clarkson, Pink, Simple Plan
Koníčky: závodně lyžuje za Ski Beskyd Velká Rača

Ve zpěvu vyhrála:

2004 - okresní soutěž ve Frýdku-Místku
2005 - evropský festival v Polsku
2006 - televizní pěvecká soutěž Šance na úspěch
2006 - Český slavík Mattoni 2006 - Objev roku

První singl: Měls mě vůbec rád

Oficiální tisková zpráva Universal Music
Ewa Farna je 13tiletým zjevením na české scéně populární hudby. Po mnoha letech se objevila v Čechách teenager zpěvačka s obrovským talentem a pěveckým potenciálem. S energií a emocí v hlase, která je naprosto ojedinělá. Se svým prvním hitem "Měls mě vůbec rád" stačila během dvou měsíců bodovat ve všech televizních i rádiových hitparádách. Stejnojmenné album právě vychází a dokazuje, že 1. singl z alba nemusí být vždy největším hitem. Přátelé, ta největší síla teprve přichází.

OBRÁZKY AVRIL LAVIGNE

14. července 2007 v 21:59 | Kamča |  Avril Lavigne
KRESLENÁ AVRILKA !!!
Obrázok “http://fc02.deviantart.com/fs14/f/2007/084/6/7/Avril_Lavigne_by_Tanya_B.jpg” sa nedá zobraziť, pretože obsahuje chyby.

Životopis

14. července 2007 v 21:47 | Kamča |  Avril Lavigne
Možná žádná, ale rozhodně ne obyčejná

AVRIL-zajímavosti

14. července 2007 v 21:44 | Kamča |  Avril Lavigne
AVRIL
  • celé její jméno je Avril Ramona Lavigne
  • narodila se 27. 9. 1984 v Belleville
  • domovské místo Avril je Napanee
  • je vyznáním křesťanka
  • aktuální barva vlasů: blond
  • barva očí: modrá
  • výška: kolem 157 cm
  • piercingy: pupík a uši
  • má tetování - hvězda na vnitřní straně levého zápěstí, na pravém zápěstí srdíčko s písmenem D, hvězda na levé noze v zadu pod kolenem a malá hvězdička na pravé paži
  • její rodiče se jmenují Judy a John
  • její sourozenci jsou Michelle a Matt
  • její přítel: Deryck Whibley (frontman SUM 41)
  • má psa Sama
  • oblíbené kapely: Goo Goo Dolls, Green Day, Matchbox 20, SUM 41, The Darkness, Alanis Morissette
  • oblíbený film: 8 mile
  • oblíbená herečka: Sandra Bullock
  • oblíbený herec: Tobey Maguire
  • oblíbené jídlo: pizza s olivami
  • oblíbená sladkost: pixi Sticks
  • oblíbené pití: cola
  • oblíbená píseň z Let go!: Losing grip
  • oblíbená píseň z Under my skin: Together
  • oblíbené album: Jagged little pill od Alanis Morissette
  • řidičák udělala až napodruhé
  • má astma
  • je vegetariánka
  • deska "Let go" se měla jmenovat "Anything but ordinary"
  • střední školu opustila kvůli hudbě
  • sestra Michelle hrála v klipu Losing grip
  • ve škole nebyla populární
  • bála se létat
  • jezdí na sk8tu
  • hraje na kytaru, piano a bubny
  • miluje psaní písní a koncerty
  • kdyby nebyla hudebnicí, byla by polda
AVRILINA ADRESA PRO AUTOGRAM:
Avril Lavigne, Arista Records, 6 West 57th Street, New York, USA
Jí písněte nee? Ale napište to v angličtině.
AVRIL LAVIGNE V PLAVKÁCH :-)))) !!!!!!


Avril Lavigne-Girlfriend(mp3,text aj česky)

14. července 2007 v 21:04 | Kamča |  Avril Lavigne
[Chorus]
Hey! Hey! You! You!
I don't like your girlfriend!
No way! No way!
I think you need a new one
Hey! Hey! You! You!
I could be your girlfriend

Hey! Hey! You! You!
I know that you like me
No way! No way!
No it's not a secret
Hey! Hey! You! You!
I want to be your girlfriend

[Verse 1]
You're so fine
I want you mine
You're so delicious
I think about ya all the time
You're so addictive
Don't you know what I could do to make you feel alright?
Don't pretend I think you know I'm damn precious
And Hell Yeah
I'm the motherfucking princess
I can tell you like me too and you know I'm right

[Bridge]
She's like so whatever
You could do so much better
I think we should get together now
And that's what everyone's talking about!

[Chorus]
Hey! Hey! You! You!
I don't like your girlfriend!
No way! No way!
I think you need a new one
Hey! Hey! You! You!
I could be your girlfriend

Hey! Hey! You! You!
I know that you like me
No way! No way!
No it's not a secret
Hey! Hey! You! You!
I want to be your girlfriend

[Verse 2]
I can see the way, I see the way you look at me
And even when you look away I know you think of me
I know you talk about me all the time again and again
So come over here, tell me what I want to hear
Better yet make your girlfriend disappear
I don't want to hear you say her name ever again
(And again and again and again!)

[Bridge]
She's like so whatever
You could do so much better
I think we should get together now
And that's what everyone's talking about!

[Chorus]
Hey! Hey! You! You!
I don't like your girlfriend!
No way! No way!
I think you need a new one
Hey! Hey! You! You!
I could be your girlfriend

Hey! Hey! You! You!
I know that you like me
No way! No way!
No it's not a secret
Hey! Hey! You! You!
I want to be your girlfriend

In a second you'll be wrapped around my finger
Cause I can, cause I can do it better
There's no other
So when´s it gonna sink in?
She's so stupid
What the hell were you thinking?!
[repeat]

[Chorus (repeat)]
A teď česky!
Přítelkyně
Hej,hej,ty,ty,
tvoje holka se mi nelíbí,
Vůbec ne,vůbec ne,
Myslím,že potřebuješ novou,
Hej,ty,hej,ty,
Mohla by jsem být tvoje holka

Hej,hej,ty,ty,
Vím,že se ti líbím,
Vůbec ne,vůbec ne
Není to žádný tajemství,
Hej,ty,hej,ty,
Chci být tvoje holka

Jsi tak skvělý,chci,aby si byl můj,
Jsi tak rozkošný,stavím se,
Myslíš si,že jsi vždy takový návykový,
Ty nevíš,co můžu udělat,aby si se cítil dobře

Nepředstírej,myslím že víš,
Jsem čerty vzána do pekla,yeah
Jsem svině princezna,
Můžu říct,že se ti taky líbím,
A ty víš,že mám pravdu

Ona je jako každá jiná,ty máš na mnohem víc,
Myslím,že by jsme se měli dát dohromady,
Dobře vím,to je to,
O čem každej mluví

Hej,hej,ty,ty
Tvoje holka se mi nelíbí,
Vůbec ne,vůbec ne,
Myslím,že potřebuješ novou,
Hej,ty,hej,ty,
Mohla by jsem být tvoje holka

Hej,hej,ty,ty,
Vím,že se ti líbím,
Vůbec ne,vůbec ne
Není to žádný tajemství,
Hej,ty,hej,ty,
Chci být tvoje holka

Vidím způsob,způsob,
Jakým se na mě díváš,
A i když odvrátíš pohled,
vím,že na mě myslíš,
vím,že o mně mluvíš,
znova a znova

Tak přijď sem,
Pověz mi,co chci slyšet,
Anebo radši ať se tvoje holka ztratí,
Nechci tě slyšet vyslovit její jméno,
Už nikdy víc.

Ona je jako každá jiná,ty máš na mnohem víc,
Myslím,že by jsme se měli dát dohromady,
Dobře vím,to je to,
O čem každej mluví

Hej,hej,ty,ty
Tvoje holka se mi nelíbí,
Vůbec ne,vůbec ne,
Myslím,že potřebuješ novou,
Hej,ty,hej,ty,
Mohla by jsem být tvoje holka

Hej,hej,ty,ty,
Vím,že se ti líbím,
Vůbec ne,vůbec ne
Není to žádný tajemství,
Hej,ty,hej,ty,
Chci být tvoje holka

V momentě si tě obmotám kolem prstu,
Protože já,ja jsem lepší,
Žádný další,
Takže kdy se to má prolomit?
Je tak hloupá,
Na co do pekla si to myslel?

Hej,hej,ty,ty,

Step by Step (Krok za Krokem)

6. července 2007 v 22:51 | Kamča |  Krok za Krokem
Hláška z prvního dílu!

Foto Lindsay Lohan

1. července 2007 v 19:48 | Kamča |  Lindsay Lohan

Lindsay Lohan - životopis

1. července 2007 v 19:47 | Kamča |  Lindsay Lohan

Zpověď královny střední školy

Náctiletá Mary, která si ale nechá říkat Lola se přestěhuje z New Yorku do nějaké díry v New Yersey. Tam se brzo skamarádí se zakřiknutou Ello, které spojuje i obdiv k rockové kapele Sidarthur, a zejména k jejich zpěvákovi Stu Wolffovi, nejlepším básníku po Shakespearovi. A jako jejich soupeřka vystupuje Karen, nekorunovaná královna střední školy, s bohatými rodiči - právníky, kteří se se Stu znají...
První ránu dostane Karen od Loly ve chvíli, kdy Lola vyhraje konkurz na hlavní roli ve školním muzikálu - zmodernizované verzi My Fair Lady - tím se z Loly a Karen stanou nesmiřitelné soupeřky. Ale dojde k závažnějšímu problému - Sidearthur se rozpadají a v New Yorku proběhne rozlučkový koncert.... A všichni na něm chtějí být...
Pro Karen to není problém, díky rodičům, ale i Lola a Ella se vydávají do NY - sice s problémy a bez lístků - ty chtějí koupit u překupníka, jenže zapomenou peníze ve vlaku... Z koncertu nic není, tak jdou alespoň na after party - ale bez pozvánky mají opět smůlu. A když vše vypadá nejhůř, objeví se před domem opilý Stu a vydá se do uliček, kde zapadne do odpadků. Dívky ho vytáhnou, bohužel skončí na policejní stanici. Až se vše vysvětlí, tak Stu vezme dívky na párty, takže se jim splní jejich sen - dokonce potkají i Karen, která dělá, že je nevidí. Lola se pokouší komunikovat se Stu o jeho básních, ten je ale beznadějně opilý...
Po návratu zpět jim pochopitelně nikdo nevěří, a protože Lola už má za sebou pár drobných lží, tak jí nevěří nikdo nic - v těžkých depresích odmítá jít i na premiéru muzikálu, čehož chce Karen náležitě využít. Změněná (už ne tak zakřiknutá) Ella ji z deprese dostane, takže představení může začít - skončí samozřejmě obrovským úspěchem - a celou dobu sem si říkal - teď se objeví Stu, aby vše skončilo dokonalým happyendem - ale on nikde, a už už sem chtěl tvůrcům připsat nevýznamné plus... Jenže po představení je party u Karen, kde se Stu samozřejmě objeví a hledá Lolu, je střízlivý, protože mu nedávno jedna milá dívka řekla, že je opilý a jemu se to nelíbilo... Takže Karen je potupena ve svém domě, končí pádem do fontánky, ze které ji vytahuje Lola...
No prostě teenage moralitka o tom, že lhát by se nemělo, ale jinak že vše dopadne dobře. Nenáročná, byť celkem příjemná podívaná.
POZOR!!! bude vám to připadat jako parodie na Protivný sprostý holky,ale když se na to podíváte podruhé a potřetí zvyknete si na ten styl a snad se vám to začne i líbit.

Nákupy mě málem zabily!

1. července 2007 v 19:34 | Kamča |  Životní Příběhy
Veronika trpí nemocí, která ji posadila do kolotoče bezhlavých nákupů a drahých půjček od lichvářů.
Jemně sněží a do tmy září vánočně vyzdobené výklady obchodů. Po ulici skoro utíká štíhlá mladá žena a nervózně klopí oči do asfaltu. Chůze kolem butiků a parfumerií pro ni představuje příšerná muka. Chtěla by vstoupit do některého z obchodů a užít si pořádnou nákupní horečku, jenže moc dobře ví, že si to nemůže dovolit. Vzala si už devět úvěrů a peníze utratila za oblečení a kosmetiku. "Nakupovala jsem jako šílená. Toužila jsem se rozmazlovat a koupit si všechno, co chci," prozrazuje Veronika. "Brala jsem si jeden úvěr za druhým a vůbec nepřemýšlela, z čeho budu dluhy splácet." Dnes už si nemůže pořídit ani tričko za tři stovky. Celou výplatu jí totiž polykají splátky. "Když jdu kolem obchodů, prožívám muka. Občas si doma sednu a brečím, protože mě štve, že si nemůžu nic koupit." Na jaře se prala s depresí, která ji málem připravila o život. Dnes má jediný cíl: splatit dluhy a už nikdy nenadělat nové.
"Měla jsem spoustu peněz."
"Všechno začalo, když jsem se loni přestěhovala z Teplic do Prahy," vypráví třiadvacetiletá Veronika. "U nás na severu je velká nezaměstnanost a já dlouho nemohla sehnat práci. Brala jsem podporu a trápilo mě, že si nemůžu nic koupit. Pak jsem dostala v Praze místo hotelové recepční s platem, který mi v tu dobu připadal pohádkový. Praha mi připadala jako ráj." Veronice se ze dne na den změnil život. "Když jsem poprvé dostala výplatu, vůbec jsem nevěděla, co si s takovým balíkem počnu. Bydlela jsem zadarmo v hotelu a také tam jedla. A tak jsem si pořídila hromadu oblečení a kosmetiky. Pokud se mi něco zalíbilo, stačilo vytáhnout z peněženky platební kartu a bylo to moje. Bezva pocit! Takže jsem se rozhodla, že si budu užívat. Tu normální skromnou holku, která nakupovala kosmetiku v drogerii a celý večer se dokázala bavit za dvě stovky, peníze změnily. Najednou jsem si objednávala na diskotékách nejdražší koktejly, jezdila po městě taxíkem. Neviděla jsem důvod, proč bych měla šetřit. Rozhazovala jsem jako šílená. Vzala jsem si třeba drahý mobil na splátky a za měsíc ho zapomněla v převlékací kabince v butiku. A tak jsem si koupila druhý, úplně stejný. Pak jsem si nechala udělat piercing, a když mi vypadl, okamžitě jsem si zaplatila nový, i když stál dost peněz. Nebo jsem si pořídila parfém za několik tisíc, během měsíce ho vyplácala a pospíchala pro další. Nakupování mě bavilo čím dál víc. V době své největší mánie jsem chodila do butiků každý den."

"Rozdávala jsem oblečení."
Veronika utrácela takovým tempem, že jí výplata brzy přestala stačit. "První úvěr mi nabídla společnost, od které jsem si koupila mobil na splátky. Poslali mi domů kreditní kartu, ze které jsem mohla čerpat peníze. Bylo tam dvacet tisíc a já jsem je roztočila za týden. Pořídila jsem si hezké a užitečné věci, ale i spoustu zbytečností - třeba čtvery podobné černé kalhoty. Nebo se mi zalíbil svetr, a tak jsem si ho odnesla k pokladně rovnou ve třech barvách. Když jsem doma úlovky vybalila, už jsem z nich takovou radost neměla. Občas mi došlo, že jsem si pořídila věc, která se ke mně vůbec nehodí. Některé oblečení mě také za pár týdnů omrzelo, takže jsem ho rozdala kámoškám. Jednou jsem si dělala pořádek v šatníku a objevila čtyři tašky z různých obchodů s nevybalenými věcmi, na kterých ještě visely cedulky! Vůbec jsem si nepamatovala, že jsem si něco takového koupila. Zřejmě jsem přišla domů, hodila nákup na dno skříně a okamžitě na něj zapomněla." Když Veronika zjistila, jak jednoduše se dá získat úvěr, zažádala o další. Během několika dnů dokázala utratit deset tisíc. "Koupila jsem si nové Cosmo, nalistovala stránky s módními trendy a poctivě chodila po obchodech, dokud jsem je všechny nesehnala." Asi po půl roce jí ale došlo, že už se zadlužila moc. "Kvůli úvěrům jsem si zvykla, že si můžu dopřát cokoliv. Jenže najednou to nešlo, protože se na mě ze všech stran valily splátky. Napůjčovala jsem si i od lichvářů, kteří chtěli šedesátiprocentní úrok! V noci jsem nespala a přemýšlela, kde vezmu peníze. Občas jsem nějakou splátku neodeslala, jenže z úvěrových společností mi hned volali a upomínali mě. Jednomu telefonnímu operátorovi jsem nezaplatila fakturu na dvanáct tisíc a druhému na osm. Schránku jsem měla plnou upomínek." Veronika si nakonec vzala v bance jeden velký úvěr s nižším úrokem, aby z něj všechny své dluhy splatila. "Myslela jsem, že díky tomu budu mít ve financích pořádek. Banka mi půjčila pětasedmdesát tisíc, jenže jakmile se mi ocitly na účtu, přestala jsem se úplně ovládat. Zase jsem denně slídila po buticích. Do měsíce jsem všechno utratila a mé celkové dluhy se vyšplhaly na sto padesát tisíc!"

"Už jsem nechtěla žít."
V současné době na splátky padne celá Veroničina výplata. "Když mi telefonní operátor začal hrozit soudem za nezaplacenou fakturu, došlo mi, že se musím začít ovládat. Zavedla jsem si na účtu trvalý příkaz, abych všechny platby posílala včas. Jenže tím pádem mi nezbývá ani na jídlo. Kdyby mi nepomáhal přítel a máma, tak bych snad hladověla! Úplně nejhůř jsem se cítila letos na jaře. Butiky praskaly ve švech, všude měli spoustu krásných věcí a já jsem si nemohla koupit ani tričko. Najednou jsem se nedokázala z ničeho radovat. Raději jsem nechodila do města, abych se nemusela dívat na všechny ty věci, které stejně nemůžu mít." Nejčernější období přišlo na začátku léta. "Pokusila jsem se o sebevraždu. Připadalo mi, že takhle nemá smysl žít," přiznává upřímně Veronika. Z nejhoršího ji vytáhli kamarádi. "Přijeli pro mě do nemocnice, odvezli domů do Teplic a vzali na koupaliště. Ležela jsem u vody, bylo vedro, hrála hudba. V tu chvíli jsem se probrala. Došlo mi, že život je bezva a já nesmím připustit, aby mi ho zničily dluhy." Veronika sama sobě slíbila, že bude držet vášeň pro nakupování na uzdě a všechny dluhy dorovná. "Většinu bych měla splatit do června 2007. A až zase budu mít peníze, nechci už utrácet za nesmysly. Přítel mě podporuje a ani ho nenapadne mi něco vyčítat. Plánuje, že si pak koupíme byt a auto, zkrátka že budeme investovat do užitečných věcí. Splácení dluhů funguje jako odvykací kúra. Zjišťuju, že se bez spousty věcí obejdu. Občas mě chytne deprese, že nemám co na sebe, ale umím s ní bojovat. V budoucnu bych si chtěla kupovat spíš zážitky než věci - třeba hodně cestovat. A ženám, které mají podobný problém jako já, bych chtěla vzkázat, že se dá zvládnout. Prostě si musíte dělat radost zadarmo. Jde to." Tip: Přerostly i vám půjčky přes hlavu? Požádejte banku, aby vaše dluhy sloučila v jeden s nižším úrokem.

Sem závislá na líčení!!!

1. července 2007 v 19:19 | Kamča |  Životní Příběhy
Nejdůležitější pro ni je, aby jí oční stíny ladily s kalhotkami. S Lucií, které se péče o vzhled vymkla z rukou
Pětadvacetiletá Lucie je typ ženy, za kterou se na ulici otočí i slepec. Vysoká, štíhlá, vždy perfektně nalíčená a oblečená podle poslední módy. Sešly jsme se v kavárně. Lucie měla na dlouhých vlasech ostře zrzavý přeliv, který ještě víc vynikal v kombinaci se zelenými stíny na očních víčkách. Její rolák, pásek na džínách a boty byly v úplně stejném odstínu zelené. Lucie vyvolávala dojem, že ji právě někdo vystřihl z módního časopisu. Měla jsem pocit, jako by i vůně jejího parfému byla zelené barvy. Exkluzivní vzhled mé společnice budil pozornost všech mužů a mě zaujalo, že pokaždé, když se Lucie napila minerálky, osušila si rty ubrouskem, vytáhla stříbrné zrcátko a zkontrolovala si rtěnku. Náš rozhovor trval dvě hodiny, během nichž se Lucie pětkrát vzdálila na toaletu, aby si upravila líčení.

"Řval na mě, že jsem prase!"
"Samozřejmě že jsem chodila na terapii, protože s rodiči už nebylo k vydržení," zahajuje rozhovor Lucie, která pracuje jako obchodní zástupkyně. "Pořád do mě ryli ohledně toho, kolik utratím za kosmetiku a oblečení, a protože v té době jsem u nich ještě bydlela, musela jsem je taky poslouchat, takže jsem nakonec k té psycholožce šla. Vykládala mi, jak bych se měla naučit vážit si sama sebe a že prý jsem jako člověk cenná i bez make-upu. Dívala jsem se na její povadlou pleť s vráskami, vytahaný svetr a pomyslela si, že raději budu bezcenná, ale upravená," usmívá se shovívavě Lucie a kontroluje si rtěnkové kontury v zrcátku. "Naši a sestra tvrdí, že to prý s tou péčí o sebe přeháním. To je ale směšné - jednak je jasné, že mi závidí vzhled, ke kterému se oni sami nikdy nedopracují, a jednak to byli především moji rodiče, kdo mě k takovému chování přivedl," ušklíbá se Lucie.
"Můj otec pracuje na dost vysoké pozici. Do práce chodí jedině v obleku, ale i když je doma, nikdy by si na sebe nevzal tepláky nebo flanelovou košili. Já jsem byla spíš sportovně založené dítě, které chodilo do kroužků, lítalo venku a měla jsem věčně rozbitá kolena a roztržené oblečení. Pamatuju se, jak se jednou táta rozzuřil, když jsem se vracela zablácená zvenčí a ve dveřích jsem se minula s jeho návštěvou. Řval na mě, že se neumím chovat a že nechápe, jak jeho dcera může být takové prase. Pak mi dal domácí vězení a musela jsem napsat slohovou práci na téma Proč je důležité, abych byla vždy upravená," uzavírá Lucie a připadá mi, že pomrkává trochu nervózněji než předtím.

"Vyházela jsem svůj šatník."
"První rtěnku jsem dostala, když mi bylo čtrnáct, a přesně si pamatuju, že měla nafialovělou barvu. Bylo to v období, kdy jsem složila přijímačky na gymnázium. Táta mi udělal přednášku, že teď už jsem velká slečna a musím se tak chovat i tak vypadat. V té době jsem si ale myslela, že je cvok a že po mně chce nesmysly. Až teď dokážu ocenit, že měl pravdu. To ale on už zase ze svých výroků couvá a přesvědčuje mě, že přeháním," potřásá Lucie pohrdavě hlavou. "Když se teď podívám na své středoškolské období, vůbec nechápu, jak jsem to mohla vydržet jen s jednou skříní s oblečením, řasenkou a rtěnkou. Na všech fotkách z té doby vypadám jako obluda, ale já jsem to tenkrát neviděla. Dokonce jsem ve čtvrťáku začala chodit se spolužákem. Michal byl hodný kluk a měla jsem ho ráda, ale podle mě si se mnou mohl začít jen proto, že sám byl dost zanedbaný. Když jsem se potom dostala na práva, stejně se se mnou rozešel. Sice tvrdil, že nemá zájem o vztah na dálku, ale já teď už vím, že to bylo kvůli mé příšerné zanedbanosti," vysvětluje Lucie, zatímco se špulí do stříbrného zrcátka.
A na univerzitě se teprve začaly dít věci! "Byla jsem úplně vedle ze skutečnosti, jak upravení a elegantní jsou všichni mí spolužáci. Připadala jsem si jako venkovská husa. Tenkrát jsem poprvé v životě doma požádala o peníze na kosmetiku a oblečení. Otec z toho byl mimo a chválil mě, že jsem konečně dostala rozum a začala jsem o sebe dbát. Udělala jsem si svůj první velký nákup a pamatuju se, že u spousty věcí v drogerii jsem ani nevěděla, k čemu slouží. Představ si, že jsem třeba vůbec neznala peeling," směje se moje společnice. "Začala jsem chodit ke kosmetičce a drahé kadeřnici, abych se dozvěděla, co a jaké barvy mi nejlépe sluší. Vyházela jsem svůj šatník, protože v takových hadrech jsem se samozřejmě už nemohla nikde ukazovat, a nakoupila všechno nové. Praskly na to veškeré mé úspory, ale konečně jsem měla dojem, že mezi své spolužáky lépe zapadám. Také jsem se dočkala tátova prvního komplimentu ohledně svého vzhledu."
"Na učení jsem neměla čas."
"Co jsem ale podcenila, byla moje postava! Nějak moc jsem se spoléhala na svou sportovní minulost, takže jsem se přestala hlídat. Tehdy jsem chodila s Patrikem, a když se jednou prořekl, že se rád dotýká mého 'měkkého bříška', pochopila jsem, že na sobě musím zapracovat. Začala jsem chodit každý den na aerobik nebo do fitka a budovala jsem si nové tělo. Zvracet mě nikdy ani nenapadlo. K bulimičkám pociťuju totiž odpor, nechápu, jak si někdo může ničit zuby zvracením. Podle mě jsou zuby hrozně důležité. Já si je nechávám pravidelně bělit a neumím si představit, že bych si je kazila nějakým zvracením. Přemýšlela jsem o projímadlech, ale někde jsem si přečetla, že způsobují vrásky, tak jsem si to zase rozmyslela. Stačí cvičit denně dvě až tři hodiny a výsledek je stejný," prohlašuje hrdě Lucie, která při výšce sto pětasedmdesát centimetrů váží jedenapadesát kilo.
"Pak ale přišla ta nepříjemnost se školou. Když chce člověk vypadat k světu, stojí to hrozné peníze. Šatník nemůžete používat déle než půl roku - tolik trvá jedna sezona - a pak ho musíte obnovit. O kosmetice, kadeřnici a fitku ani nemluvím. Naši se začali cukat ohledně peněz, takže jsem si musela pomoct sama. Vzhledem k faktu, že jsem byla každý večer na cvičení, brigáda nepřipadala v úvahu, a tak jsem si občas nějakou kosmetiku ukradla. Pořád mi to připadlo snesitelnější než chodit neupravená. Smůla byla, že mě chytili a nahlásili to do školy. Bylo mi naznačeno, že bych měla odejít, a naši se tenkrát málem zbláznili. Mně to bylo ale dost jedno, protože na učení už jsem kvůli nákupům a dalším zájmům stejně neměla čas," objasňuje Lucie. "Jestli jsem v té době s někým chodila? Blázníš? I kdyby se našel někdo, s kým bych byla ochotná ukazovat se venku, zbytečně by mi to ubíralo čas, který můžu věnovat sama sobě."

"Vzhled je moc důležitý."
Po vyhazovu z univerzity absolvovala Lucie na přání rodičů psychoterapii. Bohužel bez úspěchu. Potom si našla práci a začala bydlet sama. "Práce mě moc nebaví, ale zase je za ni dost peněz a můžu si koupit, co chci. Jak vypadá můj den? Vstávám o dvě hodiny dřív, abych si mohla udělat velký make-up, protože bez pořádného nalíčení si připadám jako nahá. Jen jednou jsem zkusila jít na aerobik bez make-upu a dobře jsem si všimla, jak na mě všichni čuměli. Nějakou dobu mi také zabere správně sladit oblečení, i když vhodnou kombinaci si většinou vymyslím už večer předtím. Musím prozradit, že teď se mi hodně osvědčilo napsat si na celý týden seznam, co budu mít na sobě - ušetří to dost času. Tedy v případě, že vyjde předpověď počasí a nemusím to měnit," vysvětluje Lucie.
"Po práci letím do fitcentra a většinou si zaplatím dvě hodiny aerobiku a hodinu posilovny. Mám vyzkoušeno, že je to tak akorát, abych se udržela ve formě. Dřív jsem chodila do sauny, ale rozmazává se mi tam líčení, takže jsem s tím přestala. Víkendy mám vždycky vyhrazené pro nákupy. České módní časopisy jsou dost k ničemu, protože mají zpoždění. Nejlepší je kupovat si cizojazyčné magazíny. Kolik utratím měsíčně? No dost, tak třicet až čtyřicet tisíc. Taky už jsem si musela vzít třetí úvěr, abych svoje náklady vůbec pokryla. Jak člověk vypadá, je totiž strašně důležité. Všimni si, jak třeba lidé podceňují svůj vzhled při domácích pracích. To já se nalíčím, i když jdu vynést koš s odpadky. Samozřejmě že na vynesení koše si ale udělám jen malý make-up. Je mi totiž jasné, že nic se nesmí přehánět," uzavírá chemicky zrzavá Lucie a já se dívám, jak si jde na toaletu upravit obočí.
Je to v pořádku?
Terapeutka Eva Malá míní, že jde o poruchu.

"K tomu, abych mohla zodpovědně říci, jakou poruchou Lucie trpí, bych potřebovala provést vyšetření. Domnívám se však, že se jedná o narcistickou poruchu osobnosti. To je porucha, kterou trpí jedno procento populace a objevuje se spíš u mužů. Předpokládá se, že její příčinou může být i trauma, v případě Lucie zřejmě způsobené otcem. Lidé s touto poruchou osobnosti se vyznačují chorobným zájmem o sebe samé a lhostejností k okolí. Podobné chování se ale někdy může objevit i u pacientů s poruchou příjmu potravy."

Moje Matka mi přebírá kluky!

1. července 2007 v 19:16 | Kamča |  Životní Příběhy
Moje Matka mi přebírá kluky!
Občas natrefíš na vetřelkyni, která flirtuje s tvým klukem s jediným cílem: ukrást si ho pro sebe. Horor je, když se přebíračka vyklube z vlastní mámy!
"Mámě jsem se narodila v osmnácti, takže by člověk řekl, že jsme k sobě měly vždycky blízko. Ale nebylo tomu tak. Co si pamatuju, byla spíš usedlejší typ. Po porodu mladší ségry dost přibrala a nedařilo se jí zhubnout. Měla asi 25 kilo nadváhy, oblíkala se jako padesátiletá tetka a ve volném čase seděla doma u televize nebo nám pletla svetry na zimu.

Jednou na jaře ale nečekaně potkala spolužačku ze střední školy. Štíhlou, krásnou, upravenou. Vypadala o generaci mladší než moje máma. Asi jí to dožralo, protože ze dne na den začala držet dietu a cvičit. Bylo jí třiatřicet, mně patnáct. Během pár měsíců už byly vidět výsledky, za rok se z ní stal úplně nový člověk. Všechny dlouhé svetry, haleny a volné sukně vyházela, a místo nich si nakoupila upnutá sexy trička, krátké bundičky, minisukně, džíny...

V novém sestřihu a s nalíčenou tváří najednou vypadala jako moje starší sestra. Všichni jí lichotili, jak skvěle vypadá, a mámě to dělalo nesmírně dobře. Ani se nedivím. Celý život trpěla ironickými poznámkami o svém tlustém zadku, pneumatikách na břiše nebo nemoderní vizáži. Táta se s ní rozvedl, když byly ségře dva roky, a od té doby o ni žádný muž neprojevil zájem. A teď se za ní najednou otáčeli chlapi na ulici, zvali ji na večeře a výlety...

Máma to začala strašlivě střídat. Každý den, a to fakt nekecám, měla rande s někým jiným. Šla třeba jen na skleničku nebo na večeři, ale i tak to stačilo, aby se na ni lidi začali koukat skrz prsty. Občas se s někým vyspala, ale pak dotyčného okomentovala, že stejně není její typ a žít by s ním nechtěla. V tomhle období jsme si byly navzdory situaci dost blízké. Imponovalo mi, že mám moderní mámu, se kterou se bavím o sexu a jejích chlapech, a že v ní mám nejlepší kámošku.

,Matčini' kluci

V šestnácti a půl jsem začala chodit s Martinem. Bylo mu devatenáct, končil střední a o světě už měl jiné představy než já. V sexu mě hodně naučil, ale chtěl pořád víc a víc experimentovat, souložit třeba šestkrát denně, a já jsem mu nestačila. Když jsme se hádali, tak jedině kvůli sexu. Máma jednou navrhla, ať Martina pozvu k nám domů na večeři. Pojala to tehdy hodně moderně, udělala samé mexické speciality a koupila i víno. Celý večer probíhal skvěle, zdálo se mi, že mámě se Martin zamlouval, a i on hýřil vtipem jako snad nikdy. Zřejmě se kvůli mé matce překonával.

Když odešel, máma mi řekla, že je Martin fajn a že má u nás dveře kdykoli otevřené. Byla jsem šťastná. Zanedlouho u nás Martin poprvé přespal. Máma byla do noci v práci, takže jsme se nerušeně pomilovali a usnuli. V noci jsem se vzbudila, Martin v posteli nebyl. Vstala jsem a zamířila do kuchyně, že se půjdu napít. Mezi dveřmi jsem zůstala šokovaně stát... Máma byla opřená o lednici a Martin ji právě líbal na krk!

Křičela jsem, co to má znamenat. Martin byl vyjevený, máma se tvářila nevzrušeně. Zapálila si, nalila nám všem panáka a sedla si ke stolu. Ten její klid mě vytáčel. Pořád jsem opakovala, jestli mi to můžou nějak vysvětlit. Martin nevydržel, zaševelil cosi ve smyslu, že už musí domů, a zmizel. Máma mi řekla, že aspoň vidím, že mě Martin nemiluje. Prý mi chtěla jen pomoct a otevřít oči. Nakonec mi zabrnkala na city a přesvědčila mě, že to se mnou myslí dobře - a byly jsme zase kámošky.

Až po dvou týdnech jsem zjistila, že máma s Martinem jsou milenci a scházejí se u nás doma. Nejdřív mi to dost vadilo, ale pak jsem si zvykla. Na jedné diskotéce mě sbalil Roman - sice o měsíc mladší než já, ale můj kluk snů. Fešák, navíc sportovec. Pozorný, milý, pořád mi kupoval nějaké dárky. Hrozně jsem se do něj zamilovala. Trávili jsme spolu čím dál víc času. Jednou bylo v plánu kino a Roman mě přišel vyzvednout dřív. Během fénování vlasů jsem neslyšela zvonek. Vyjdu z koupelny a koukám: sedí s mámou na gauči a výborně se baví.

Po předchozích zkušenostech na mě rozhodně nebylo vidět bůhvíjaké nadšení. Oznámila jsem mámě, že jdeme do kina, a snažila se Romana dostat ven. Máma trapně poznamenala, že Johnnyho Deppa by taky ráda viděla, a Roman jí hned navrhl, ať se k nám připojí. Skřípala jsem vzteky zubama. Druhý den Roman básnil, jak skvělou mám mámu. Zeptala jsem se ho, jestli nechce radši chodit s ní. ,Blázínku, miluju tebe,' řekl mi se smíchem. Potom bylo všechno v pohodě.

S Romanem jsme chodili skoro rok. Často mě navštěvoval a s mámou si náramně rozuměli - zdálo se, že jen na přátelské úrovni. Blížily se Vánoce a my jsme měli odjet na víkend do Špindlu lyžovat. Jenomže já jsem den před odjezdem dostala angínu. Roman děsně litoval, že poukaz na hory propadne, lyžování totiž miloval. Nevím, co mě to popadlo, ale sama jsem navrhla, ať jede s mou mámou! Kámoška si ťukala na čelo, ale já jsem si byla Romanovou láskou naprosto jistá.

Když se vrátili, máma zářila štěstím a líčila mi, jak si báječně zalyžovali. Roman se v neděli vůbec neukázal, viděla jsem ho až v pondělí ve škole. Tvářil se divně, vyhýbal se mi pohledem. Tušila jsem, že se něco stalo, ale on tvrdil, že je všechno v pohodě. Odpoledne už jsem to nevydržela a zeptala se ho, jestli je něco mezi ním a mou matkou. Sklopil oči a přiznal, že se spolu na horách vyspali. Nemohla jsem uvěřit, že mi máma přebrala i druhého kluka! Ještě ten večer jsem si sbalila věci a odstěhovala se k tátovi. Od té doby se s ní nevídám. Sice uběhlo pár let, ale stejně jí to nemůžu odpustit. Nikdy už jí nepředstavím žádného svého kluka, nemůžu jí věřit. Pořád si kladu otázku, jak se mohla takhle zachovat. Je to přece moje máma!"

Jak nepřijít o úsměv (a o kluka)

* Mámy mají v popisu práce se ti tak trochu plést do života, ale jestli ti přebírá kluky, není to normální!

*
Máma je znovu v ,pubertě' a vyvádí hůř než v šestnácti? Narovinu jí řekni, že ti její chování ubližuje, a když v tom bude pokračovat i nadále, ztratí tě.

*
Jestli ti není osmnáct, nemůžeš se jen tak sbalit a od mámy odejít. Když promluva nepomůže, fundovanou radu ti poskytne psycholog.

*
Zkus online poradenství na www.pppp.cz, www.babinet.cz nebo www.psychoporadna.cz.